Jak se ekologicky zbavit nenošeného oblečení?

Pardubice, 3. října 2013 - Obnovenou premiéru v oblasti třídění odpadů zaznamenává textil. Textilní materiály jsou mimo jiné zdrojem vláken, která měla v minulosti využití i v papírenském průmyslu. V současnosti se můžete setkat se zvláštními kovovými kontejnery pro sběr textilu, které se začaly objevovat po celé ČR.

Obyvatelé Pardubic mají možnost odkládat dále použitelný textil a obuv do 35 ks speciálních kontejnerů (bílá barva) firmy REVENGE a.s., rozmístěných ve vybraných lokalitách města. „Cca 50 % textilu může ještě posloužit svému účelu a putuje do tzv. second handů, 35 % rozstříháme a nabízíme firmám v automobilovém a strojním průmyslu, kde hadry využijí například na čištění nebo leštění," říká Vlastimil Němec ze společnosti Revenge a.s., která kontejnery vlastní. Zbylých zhruba 15 %, pro které opravdu není další využití, je uloženo na skládku, nebo může být využito pro výrobu alternativních paliv.

Dále je také možno odevzdávat použité oděvy do velkoobjemových kontejnerů (žluté barvy), které pořídila a provozuje firma Služby města Pardubic a.s. Tyto kontejnery mají v Pardubicích 4 stanoviště. Odevzdaný textil z těchto kontejnerů je využíván charitativní organizací Diakonie Broumov.

Stejně jako všechny komodity lze recyklovat i textil, který ovšem musí být dobře vytříděný a pokud možno bez nečistot. Proto je v mnoha případech vyžadováno, aby se textil do kontejnerů odkládal v zavázaných igelitových pytlích, aby nedošlo k jeho znehodnocení. Z důvodu zamezení vybírání kontejnerů je kontejner vybaven menším vhozem, a tudíž je nevhodné používat velké igelitové pytle.

Takto sebraný textil putuje do třídírny, ve které je přebírán a podle jeho vlastností se dělí na 2 skupiny. První skupinu tvoří textil, který splňuje potřebné parametry a který se použije pro další nošení – tzv. princip REUSE (znovupoužití), zejména pro charitativní účely. V tomto případě funguje třídírna jako second hand.

Druhou skupinou je nenositelné oblečení a jiný odpadní textil, který se mechanicky recykluje nebo likviduje. Při recyklaci dochází nejprve k odstranění knoflíků, zipů a dalších součástí, které nesmí být obsaženy v recyklátu. To je prováděno na třídící lince. Dalším krokem je „rozdrásání textilu“ – tím vznikne různorodá směs látek, která po dalších úpravách nachází uplatnění při výrobě izolací (např. vodovodní potrubí). Někdy se používá jako výplň v sedadlech automobilů nebo letadel (v tomto případě musí být recyklát ze stejného materiálu). Další uplatnění nalezne jako čistící a leštící hadry, který vznikají nařezáním zbytkového textilu.

„Třídění textilu má mnohonásobný užitek. Jednak může pomoci potřebným obyvatelům v hmotné nouzi, jednak může sloužit jako surovina pro výrobu některých speciálních materiálů, funguje jako sorbentní materiál v průmyslu a zároveň snižuje množství odpadů, které by skončily na skládce,“shrnuje Martin Lochovský, manažer pro druhotné suroviny společnosti EKO-KOM.

Obaly – trend současné doby

Pardubice, 7. 10. 2013 - Podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, se obalem rozumí výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli. Jelikož se produkce obalů zvyšuje s rostoucí úrovní společnosti, je doporučeno odpad, tedy i použité obaly, třídit.

Obaly jsou všude kolem nás – jsou nutné pro přepravu zboží, zajištění nezávadnosti potravin, hygienických norem, apod. „V uplynulém období zaznamenaly odpady z obalů výraznou změnu v důsledku změn v oblasti balení. Příkladem jsou obaly na nápoje, kde došlo změnou spotřebitelského chování k náhradě vratných obalů za PET lahve na jedno použití, kombinované obaly, popřípadě jednocestné skleněné lahve,“ říká manažer pro druhotné suroviny společnosti EKO-KOM Martin Lochovský.

Mezi nejčastější obaly, se kterými se můžeme setkat, patří několik druhů. Jedním z nich jsou papírové obaly. Obaly z papíru, které mohou být označeny značkou PAP, nebo číslicemi 20, 21 a 22, stejně jako časopisy, noviny, reklamní letáky patří do modrého kontejneru.

Hlavním „tahounem“ obalů z plastů jsou PET lahve. Recyklovat se však dají i ostatní plasty s obvyklým označením HDPE, LDPE, PP či PS. Pro tyto obaly je vyhrazen kontejner žluté barvy.

Obaly ze skla se dají opakovaně využívat a tato možnost řadí sklo na špici současných ekologických obalů. Kvalita skla se použitím recyklátu nesnižuje a do výrobní směsi lze přidávat až 80 % střepů. Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat obaly ze skla s označením GL 70, 71, 72. Pokud jsou vedle sebe zelený a bílý kontejner, sklo čiré vhazujeme do bílého kontejneru a sklo barevné a tabulové do zeleného.

Nápojové kartony mají 2 základní typy. Aseptický typ obalu, který má 6 vrstev, je určen pro trvanlivé potraviny. Neaseptický typ kartonu o 4 vrstvách slouží pro výrobky k okamžité spotřebě. „V Pardubickém kraji mohou občané vhazovat nápojové kartony (s označením C/PAP, 81, 84) do žlutých kontejnerů společně s plasty. Z nápojových kartonů se následnou recyklací získává dlouhé papírové vlákno, které je velmi kvalitní a papírny mají o tento materiál zájem. Kartony se také používají k výrobě stavebních desek, ze kterých je možné postavit i celé domy,“ upřesňuje Martin Lochovský.

Posledním typem obalů jsou hliníkové obaly. Jako spotřebitelé se s těmito obaly setkáváme nejčastěji v podobě nápojových plechovek, obalů od paštik, víček u mléčných výrobků. K odlišení hliníkového obalu nám pomůže označení ALU nebo číslo 41. Tento tenkostěnný hliník odevzdáváme ve sběrných dvorech, popřípadě do kontejnerů k tomu určených.

Výhodou následné recyklace obalových materiálů je hlavně úspora primárních zdrojů surovin a energie.

Olej do kanalizace rozhodně nepatří

Pardubice, 9. 10. 2013 – Otázku, kam s použitým jedlým olejem, si položila většina z nás. Problém současné doby je ten, že lidé prakticky nevědí, jak se použitého oleje zbavit. Přitom jednou z povinností podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, je zajistit přednostně využití odpadu před jejich odstraněním. Někteří ho tedy vylévají do záchodu, jiní ho vrací zpět do lahví a vyhazují do směsného odpadu.

Podle slov Jiřího Štěpána, technického ředitel firmy Vodos Kolín, nezakazuje kanalizační řád vypouštět vodu s tuky z domácností, ale povolená koncentrace tuků ve vypouštěné splaškové vodě je tak nízká, že z něj zákaz vylévání tuků do odpadů vyplývá.

Po ochlazení odpadní vody se vypuštěný olej v kanalizaci mění na hrudky máslové konzistence, jež se postupně nabalují a zachycují další příměsi. Tím vzniká riziko, že dojde k ucpání potrubí. Ještě horším je vliv tuků na urychlování koroze kanalizačního potrubí. Tuky se v kanalizaci částečně rozkládají, vznikají mastné kyseliny a ty urychlují korozi stěn kanálů. V extrémních případech vznikne tuková kra s povrchem silným několik centimetrů a dochází k úplnému ucpání kanalizace.

V tomto případě musí být tlakovými vozy provedeno čistění kanalizace, kdy se materiál rozplaví. Případně se čištění provádí kombinovanými tlakovými vozy, které hmotu zachytí a odvezou ji na skládku. Tyto hmoty ucpávají nejen potrubí, ale i kanalizační čerpadla, obalují sondy ovládající jejich chod a zastavují je.

Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny „lapáky“ olejů a tuků, které slouží k separaci tuků z odpadních vod, ale jejich kapacita není dimenzována na velké množství tohoto odpadu. Nejvhodnějším řešením je bezplatné odevzdání použitého oleje do sběrného dvora, odkud je předán společnosti zabývající se recyklací olejů z domácností. Při recyklaci se vyseparují tři složky. První se používá na výrobu methylesteru, který se přidává do nafty jako biopalivo. Další části se používají v gumárenském a chemickém průmyslu.

Od letošních prázdnin mají i obyvatelé Pardubic možnost ekologického uložení jedlých olejů a tuků na sběrných dvorech ve svém městě (s výjimkou separačního dvora v Lonkově ulici v Polabinách). Jedlé tuky a oleje musí být z důvodu následné manipulace odevzdány do sběrného dvora v nevratných, uzavíratelných a nepropustných nádobách. Posléze jsou předány k již zmíněné recyklaci. „Přestože se nejedná o odpad nebezpečný, zbytečně zatěžoval čistírny odpadních vod a životní prostředí, " řekl Jiří Strouhal, ředitel sekce odpadů Služeb města Pardubic.

Úsporné žárovky – co o nich nevíme

Pardubice, 8. 10. 2013 - Kompaktní zářivky (lidově přejmenované na úsporné žárovky) a další moderní světelné zdroje, pomalu, ale jistě vstupují do našich domácností a jejich počet neustále stoupá.  Jedním z hlavních důvodů, který stojí za nárůstem zářivek, je zákaz prodeje nových wolframových (klasických) žárovek. Dalším důvodem je snaha domácností ušetřit za energie, neboť zářivky pracují na jiném principu než klasické žárovky a v poměru k nim spotřebují pouze ¼ energie.

S růstem počtu kompaktních zářivek, roste také potřeba jejich recyklace. Ta je nutná kvůli toxické rtuti, kterou obsahují světelné zdroje. Podle společnosti Ekolamp, která pro výrobce zajišťuje likvidaci zářivek, netřídí tyto světelné zdroje cca 60 % domácností.  „To představuje značnou ekologickou zátěž více než tisíce tun směsi skla, plastů, kovů a hlavně zhruba 75 kilogramů toxické rtuti ročně,“ říká Radoslav Chmela, zástupce společnosti EKOLAMP.

Hlavním důvodem pro recyklaci zářivek je zmiňovaná rtuť, která je uvnitř světelného zdroje neškodná a pro svícení nutná. Problém nastává v okamžiku uložení úsporných žárovek na skládku komunálního odpadu, kdy při rozbití dochází k únikům rtuti do ovzduší, půdy a vody, která se následně posouvá v potravním řetězci k lidem. Dlouhodobé působení rtuti na lidský organismus způsobuje závažná zdravotní rizika (např. nervová soustava). Při destrukci žárovek jsou kromě rtuti vymývány do okolí toxické sloučeniny thalia, kadmia a barya.

Pro sběr osvětlovacího zařízení funguje v ČR již osmým rokem kolektivní systém EKOLAMP. Během této doby se prostřednictvím kolektivního systému podařilo shromáždit cca 30 milionů lineárních a kompaktních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů. Z nich se využilo tisíce tun skla, ušlechtilých kovů, plastů a rtuti. Mosaz, hliník a další kovy se mohou znovu použít v kovovýrobě, např. pro součástky jízdních kol. Sklo se používá jako technický materiál nebo v některých případech i pro výrobu nových zářivek.  K průmyslovému využití nebo bezpečné likvidaci putovalo 161 kg rtuti. Toto množství by ve volné přírodě mohlo znečistit vodu v objemu víc než sedmi vodních nádrží Lipno.

Obyvatelé města Pardubic, ale celého Pardubického kraje, mohou vrátit vyřazené světelné zdroje v obchodě při nákupu nových zářivek, ve sběrných dvorech nebo je uložit do malých sběrných nádob, které jsou umístěné v obchodních centrech, školách apod. Podmínkou je, aby byly zářivky celé a nepoškozené.

Ve městě Choceň zajišťují provoz sběrného dvora Technické služby. „Obyvatelé našeho města mohou ve sběrném dvoře zcela zdarma odevzdat široký sortiment odpadů, včetně žárovek i kompaktních zářivek. Domníváme se, že sběrné dvory jednak napomáhají zvyšovat účinnost tříděného sběru a významně předchází riziku vzniku černých skládek v našem městě a jeho okolí,“ říká místostarosta města Choceň Ladislav Valtr.

Závěrem můžeme dodat, že recyklace nefunkčních zářivek má smysl nejen z důvodu ochrany životního prostředí před toxickou rtutí, ale taky z důvodu opětovného materiálového využití, čímž šetříme přírodní zdroje surovin.

Kolektivní systémy ELEKTROWIN a ASEKOL podpořily zpětný odběr vysloužilých spotřebičů v Pardubickém kraji

P A R D U B I C E - Více než 2 200 tun vysloužilých elektrospotřebičů odevzdali obyvatelé Pardubického kraje v roce 2012 k recyklaci prostřednictvím kolektivních systémů ELEKTROWIN a ASEKOL. Kraj se díky tomu zařadil na osmé místo v České republice.

Letošní čísla zatím naznačují, že tento výsledek bude překonán. Daří se to i díky finanční podpoře, kterou na další zdokonalování zpětného odběru poskytují oba kolektivní systémy přímo městům a obcím. Slouží k tomu příspěvky z Motivačního programu ELEKTROWIN a podpora z Fondu ASEKOL.

Z Motivačního programu ELEKTROWIN v roce 2012 čerpaly obce Pardubického kraje 255 262 Kč. Tuto částku si rozdělilo devět měst a obcí, přičemž nejvíc finančních prostředků získala obec Horní Ředice. Ta za celou dobu existence programu poslala už pět žádostí a získala celkem 261 000 korun. Peníze v Horní Ředici využili na lepší vybavení sběrného dvora.

Finanční prostředky získané z toho programu již sedmým rokem napomáhají k zlepšení podmínek zpětného odběru elektrozařízení ve sběrných místech. V rámci všech ročníků bylo podáno více než 530 žádostí městy a obcemi, které tak od ELEKTROWINu získaly téměř 15,5 milionu korun.  „Pro podporu množství zpětně odebraných spotřebičů jsme v  letošním roce výrazně zvýšili příspěvky za takto odevzdaná elektrozařízení,“ připomíná ředitelka zákaznického oddělení ELEKTROWINu Táňa Pokorná.  

Fond ASEKOL nabídl ve svém šestém ročníku zájemcům o dotaci tři programy: Rekonstrukce, Intenzita a Osvěta. Podpoří z nich sedm veřejně prospěšných projektů celkovou částkou 148 500 Kč a také dodáním dvou takzvaných E-domků na sběrné dvory.

„Nejvíce žádostí směřovalo k podpoře při zabezpečení sběrných dvorů kamerovým či jiným systémem,“ říká Lenka Vorlová, regionální manažerka společnosti ASEKOL pro Pardubický a Královéhradecký kraj. Za dobu působení Fondu ASEKOL bylo v Pardubickém kraji podpořeno již 24 projektů. 

Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!